Chalumeau

Vzrůstající počet klapek

Kolem roku 1700 k chalumeau přidal německý nástrojař Johann Christoph Denner dodatečnou klapku na přefuky, čímž se z jeho nástroje stal přímý předchůdce klarinetu (stále měl ale pouze dvě klapky) - viz obrázek vpravo. Pro hraní nižších tónů se ale moc nehodil, a proto ještě zcela chalumeau nevytlačil. 4. a 5. klapku pravděpodobně zavedl vynikající český klarinetista Josef Beer a proto v Mozartově době měly klarinety již pět klapek a osm dírek.

6. klapku doplnili koncem 18. století nezávisle na sobě pařížský klarinetista Jean Xavier Lefévre a vídeňští klarinetisté Anton a Johann Stadlerové

Problémem pro všechny klarinety byly podlepky u klapek, které těsnily nedokonale, což mělo za následek zhoršení tónových vlastností. Tento nedostatek nástrojaři často řešili omezováním počtu klapek, což mělo za následek menší pohodlí při hraní. Ruský klarinetista Ivan Müller vynalezl v roce 1812 nové kožené podlepky, které byly jako první plně vzduchotěsné a s jejich pomocí sestavil klarinet se šesti dírkami a třinácti klapkami. Tento klarinet se vyznačoval mnohem čistším laděním než dosud, výška tónu se mohla upravovat nátiskem rtů.

Cesta k dnešním klarinetům

Na základě propočtů Theobalda Böhma sestavil francouzský nástrojař Hyancithe Klosé v roce 1839 první klarinet s tzv. Boehmovou mechanikou (sám Böhm ještě před ním takto zkonstruoval příčnou flétnu). V roce 1867 dosáhl tento typ nástroje své plnoklapkové podoby, která má 20 klapek a 7 brýlí. Tyto klarinety se staly celosvětovým standardem a používají se dodnes.